pondělí 25. dubna 2011

Stop náckům ve Štatlu!

Nacismus představoval sice jen relativně krátké časové období v historii našeho Štatlu, přesto tu po sobě zanechal nesmazatelné stopy. Když jsem chodil na výšku, semináře a přednášky se konaly v bývalé budově Gestapa (dnešní právnická fakulta). Vyrazilo-li se na pivko, bylo to čas od času přesně do těch míst, kde byla pochmurně proslulá nacistická věznice a popraviště (dnešní klub Topas na Kounicových kolejích). Dennodenně zase jezdím často okolo bývalého menšího koncentráku „Pod kaštany“ (park vedle Šelepky)...

Na druhou se nedomnívám, že je třeba mít  obavy, že by se něco podobného, co se odehrálo před více než šedesáti lety, hrozilo v dohledné době znovu. Osobně mám spíš za to, že pokud nějaká nová destruktivní ideologie v současné Evropě vznikne (či vzniká), nebude to identická kopie myšlenkových směrů z minulosti, ale spíš nějaký sofistikovanější proud, pravděpodobně s xenofobně-nacionálně-populistickými prvky. Jeho zárodky i pokročilejší formy můžeme na různých místech Evropy vidět možná už dnes, dokonce i v parlamentech – vzpomeňme třeba na maďarský Jobbik, omlazené Le-Penovce ve Francii, xenofobní strany ve Švýcarsku, Skandinávii, Geerta Wilderse v Nizozemí a další formace a osobnosti.

Podobné myšlenkové proudy se bohužel postupně dostávají i do České republiky v podobě různých „iniciativ“, kterým se dostává podpory i ze strany některých našich mainstreamových politiků. Není bez zajímavosti, že vůdci některých takových nových formací si často spočítali, že jsou pro ně dnes už tradiční formy xenofobie (zejména antisemitismus) naprosto diskreditující. Je tak pro ně výhodnější nahradit je „akceptovatelnějšími“ xenofobiemi – odporem proti Romům, proti přistěhovalcům všeho druhu, proti muslimům apod..

Oproti těmto politickým formacím jsou ale dnešní neo-nacisté (a zřejmě i většina těch, kteří se chystají na letošní 1. máj do Brna – aspoň si to myslím..) stále často „old-schooloví“ tvrdí antisemité a xenofobové. Neznamená to však, že někteří z nich postupem času „nezmoudří“ a neuplatní se i ve zmíněných „chytřejších“ (a podle mě nebezpečnějších) formacích.

Ostatně česká neonacistická scéna se postupem času proměňuje – můžeme se toho všimnout třeba i na první pohled na věcech, jako je oděv: Kdepak je doba bomberů a kanad s bílými tkaničkami – dnešní neo-náckové jsou oblečeni již daleko méně nápadněji.

"Našich" neo-nácků je dnes sice naštěstí zatím stále relativně málo (i když v Brně a jeho okolí mají po roce 1989 celkem tradici) a nebezpečí z jejich strany se nemusí většině lidí jevit tak závažné. Ani přes záruky řady demokratických ústavních principů – hlavně svobody projevu – které svým způsobem zaručují a ochraňují destruktivní politické myšlení i u nás, není důvod, abychom těmto proudům dávali zbytečně příležitost, aby se rozrůstaly, otravovaly život lidem ve Štatlu i jinde – a to hlavně svými pochody a nenávistnými bláboly. Proto velice rád podpořím aktivitu, která jim slušně a zároveň důrazně naznačí, ať si organizaci podobných akcí do budoucna ve Štatlu i jinde dobře rozmyslí.

Zde uvádím linky na různé aktivity zaměřené k zablokování pochodu neonacistů Štatlem:

V Brně neonacisty nechceme (na fb)
Brno blokuje (a na fb)
Májová romance - divadelní happening proti pochodu neonacistů Brnem (na fb)
Ekumenická bohoslužba za překonání násilí

pátek 22. dubna 2011

New and Actual Analysis: The Changing Security Situation in the Maghreb


The research paper 'The Changing Security Situation in the Maghreb' provides a unique and complex analysis of the recent situation (winter-spring 2011) in the Maghreb region from the European perspective. The full version of the research paper published by the Association for International Affairs is available here.

Authors:
Daniel Novotný
Abdessamad Belhaj
Marek Čejka
Alice Savovová
Jan Kužvart

In this paper I was analyzing especially the issues of Islamism, radical Islamism and terrorism.

Selected quotes:

čtvrtek 21. dubna 2011

Článek J. Fingerlanda "Když klany útočí" dává vraždu italského aktivisty v Gaze do kontextu

Článek sice z předloňského roku, ale přesto velice aktuální. Dává do souvislostí nedávnou - a na první pohled paradoxní - vraždu italského pro-palestinského aktivisty Vittoria Arrigoniho v pásmu Gazy, kterou spáchali právě Palestinci. Pro mnoho běžných lidí, ale i politiků a komentátorů (kteří by toho měli vědět mnohem více) platí velmi často rovnítko "Gaza je Hamás". Přesto je situace na tomto malém - nicméně velmi hustě osídleném - území mnohem komplikovanější, než by se mohlo na první pohled zdát. Hamás (ve všech svých podobách) je zde sice velmi důležitým hráčem, není však všemocný. Je zde další velmi důležitá organizace Palestinský islámský džihád, pak celá řada různých odštěpeneckých frakcí islamistů i sekulárních palestinských organizací (nejen Fatahu, ale "x" dalších skupin a front), různé hybridní a ad-hoc formace. A v neposlední řadě hrají významnou úlohu zdejší rodinné klany a kriminální struktury. Samotná Gaza je tak daleko komplikovanější, než se na první pohled zdá - a to platí i pro celý Blízký východ.

neděle 17. dubna 2011

Být chasid v České republice - rozhovor s Chaimem Kočím

To be Hassid in the Czech Republic - Interview with Chaim Kočí 

Přestože má židovství u nás velmi bohatou historii, dnešní židovská komunita v České republice je jen malá. Tuto situaci způsobila pohroma holocaustu a následný odliv přeživších Židů do Izraele a jiných částí světa. Přesto je i současná komunita českých Židů velmi aktivní a jistě tak navazuje na výrazný odkaz prvorepublikového židovství. To platí i v ohledu, že za první republiky se u nás hlásilo k těm nejtradičnějším proudům židovství už jen velmi málo lidí a většina českých (méně však už slovenských a karpatoruských) Židů žila světským, a mnohdy „pokrokovým“, způsobem života. O to méně obvyklé je dnes setkat se s českým Židem, který si zvolil cestu vskutku tradiční: chasidismus – tedy mysticky laděné hnutí v rámci ortodoxního judaismu, jehož kořeny sahají do 18. století. Jedním z mála takových je Chaim Kočí.

Představy Čechů o ultraortodoxních Židech, neboli charedim (hebrejsky: „bohabojní“), jsou často velmi romantizující, kdy si lidé vzpomenou na „zázračné rabíny“ z povídek Jiřího Mordechaje Langera. V horším případě však mohou být jejich pohledy i předsudečné, kdy tyto ne zrovna moderně oděné Židy s vousy a pejzy považují za „náboženské fundamentalisty“. Vy se hlásíte k ultraortodoxnímu judaismu, konkrétně k chasidismu..

Ano. Byť chasidismus nemá v Českých zemích prakticky žádné kořeny a fakt, že v Mikulově-Nikolsburgu jistý čas žil slavný chasidský rabín Šmuel Šmelke Horovic na tom příliš nemění. Chasidský dvůr, jehož zakladatelem byl jeden z Horovicových potomků, nicméně dodnes funguje v americkém Monsey a utěšeně se rozrůstá. Také skutečnost, že k nám přišla během první světové války řada zbožných židovských uprchlíků z Haliče, znamenala v důsledku spíše to, že se Češi a čeští Židé jen utvrdili ve svých předsudcích vůči zbožným Židům, kteří podle nich často byli „oškliví“ a „odporní“. Odpor pramenil - a mnohdy dodnes pramení - z toho, že chasidim svoje lpění na tradicích Tóry zdůrazňují mnoha na první pohled viditelnými znaky, například oblečením, úpravou vlasů a vousů, zkrátka vším, na což se tehdejší i dnešní umírněnější Židé dívají jako na balast. Toto zdánlivě nemoderní vzezření je však kromě tradice u mnohých také vyjádřením svobody, s níž se dnes díky B-hu většina Židů už může hlásit ke své náboženské příslušnosti. Pravdu máte rovněž v tom, že o chasidech vznikla řada romantizujících legend, nejvíce zásluhou Martina Bubera, který o chasidismu psal bez znalostí skutečných reálií. Právě vámi zmiňovaný mysticismus je jednou z nich. Cely judaismus je mystický, uvážíme-li, že je založen na pravidlech, které nám osobně sdělil Stvořitel světa. Chasidismus je proto spíš o radostném a zaníceném prožívání života v rámci pravidel Tóry, než o mystickém hloubání.

A jaké to je být stoupencem chasidismu v současné České republice? Musíte dodržovat množství povinností, které by naprostá většina Čechů nebyla schopna dobrovolně plnit. Váš život tak asi bude značně asketický.

Samo dodržovaní židovských přikázání – byť některá jsou velmi přísná – není výrazem askeze. O askezi ultraortodoxních tak možná můžeme hovořit tady v České republice (směje se), kde řada věcí, které zbožný Žid potřebuje k životu, chybí. U mě je to velký problém třeba se stravováním, protože to značně omezuje můj jídelníček. Někdy je velmi těžké chodit pravidelně do mikve (rituální očistné lázně), protože těch je u nás velmi málo a většinou jsou jen pro ženy. Ale třeba v dnešním Izraeli nebo na jiných místech – v Brooklynu, v Londýně a jinde – je v tomto ohledu život pro zbožného Žida mnohem jednodušší. Pro mě je také problém, že u nás prakticky žádní další ultraortodoxní Židé nežijí. Takže když sem přiletí třeba zbožní Židé z Izraele, jsou velmi překvapení, že tu jsem a že se raději neodstěhuji někam, kde by se mi žilo lépe. Na druhé straně fakt, že tu jsem, mně umožňuje dělat pro zahraniční Židy různé věci, na které by se jinak dívaly s daleko menší důvěrou, pokud by je dělal člověk, který není příliš zbožný. Aby to nevyznělo příliš nabubřele, musím doplnit, že pokud používám výraz zbožný Žid, nemám namysli vydělení mé osoby, či nějaké skupiny nad ostatní „méně zbožné“. Používám ho jen místo výrazu ultraortodoxní, který nemám rád víceméně tedy jako překlad výrazu „charedi“, jež ale také pouze označením jedné skupiny uvnitř judaismu. Nepochopení těchto rozdílů v chápání sebe sama ve vztahu k ostatním, vede k silnému štěpení uvnitř židovského národa, který místo aby byl pevně spojen, je roztrhán na frakce, přičemž každá fabuluje při vykreslování frakce jiné.

Jste členem Chevra kadiša České republiky, které je poněkud nepřesně nazýváno „pohřební bratrstvo“. O co jde?

„Pohřební bratrstvo“ je opravdu zavádějící pojem. Nejsou to jen nějací židovští hrobníci. I když původní záměr byl skutečně především pohřbívat, tak aby se tohoto úkolu, který je povinností pro všechny Židy bez rozdílu, ujala fundovaná skupina a zbytku společnosti se tak poskytl prostor pokračovat v běžných činnostech. Před ustavení takovýchto společností, což je podle dokladů již v době Druhého jerusalémského Chrámu, se totiž až do pohřbu běžný život dané komunity úplně zastavil a všichni se museli zapojit do včasného přípravy pohřbu. Náplň činnosti Chevra kadiša, přičemž ta pražská patří mezi nejstarší společnosti tohoto typu, je daleko širší: zajišťovat sociální a zdravotní služby, podporu umírajícím, nemocným, novorozeným, sirotkům, zdravotně postiženým, právní podpora. Je sice halachická povinnost pohřbít mrtvé lidské tělo, ale daleko důležitější je prokazovat milosrdenství bližnímu během jeho života. O tom u nás mluvil a psal ve 20. století třeba slavný rabín Richard Feder. Na druhou stranu o micvě zaopatřování zesnulých se hovoří jako o „micva chesed veemet“ tedy činu skutečného milosrdenství, protože úcta a starost kterou zesnulému prokážeme, již nemůže být nijak vrácena. Proto také název „Chevra kadiša gmilut chasadim“ – Svaté bratrstvo zabývající se skutky milosrdenství, přičemž výraz „svatý“ je nutno chápat ve vztahu k prováděným činnostem a nikoliv k osobám, které je provádějí. Pravdou ale je, že členové Chevry kadiši byli většinou velmi zbožní lidé s vysokým morálním kreditem, který jim přinášel společensky respektovanou pozici uvnitř židovské komunity.

A jaké je konkrétněji u nás poslání této instituce?

Po celou dobu po válce i během komunismu u nás sice probíhalo pohřbívání podle židovského ritu, ale všechno leželo na bedrech rabinátu a rabína. Omývání těla prováděli také Židé, avšak další rituální úkony již nikoliv. Naší snahou tedy je rozšířit naši rituální činnost v rámci židovského pohřbívání, tak jak dnes v Praze a v dalších místech republiky probíhá. Činnost Chevra kadiša byla plně obnovena v březnu 2009 a byla zřízena při Federaci židovských obcí v ČR. Její působnost by tedy měla pokrýt celé území - právě totiž v mimopražských obcích, až na několik výjimek, mají s přípravou pohřbů nejen materiální, ale i personální potíže. Nedostatek lidí ochotných a schopných se plně zapojit do chodu Chevra kadiša tak, aby mohla postupně naplňovat celé původní poslání, zatím naši činnost omezuje. Chevra má svůj výbor v čele s předsedou, já v současném období zastávám funkci místopředsedy. Pochopitelně že se jedná o neplacené posty a všichni členové musí navíc platit členské poplatky, které tvoří kapitál Chevry.

Co jste musel udělat pro to, aby jste se stal ultraortodoxním Židem?

Je to především věc přesvědčení, nikoliv věc zkoušek a testů. Říkal jsem si, že když judaismus, tak nejlépe přímo od kořene, nikoliv z nějaké horní větve. Karlovy Vary, odkud pocházím, charedim často navštěvovali a dodnes navštěvují, přijížděl tam také rabi Ješaja Gross, současný Berbeš - Kerestir rebe. Takže jsem se připojil k nim a tím jsem nastartoval svoji cestu „ultraortodoxního“ Žida. Tato skupina se jmenuje podle maďarské obce Bodrogkeresztúr. Tam žil v letech 1852-1925 rabi Ješaja Steiner, zvaný Reb Šajle z Kerestiru. Reb Šajle byl významnou osobností tokajského regionu, kde se Bodrogkeresztúr nachází a chodili ho navštěvovat nejen Židé, ale pro požehnání k němu přicházeli i mnozí místní. Současný admor (zkratka slov Adonejnu morejnu rabejnu – Náš pán, učitel, rabín) je jeho pravnukem a nežije už v Maďarsku, ale ve Spojených státech v Boro Parku. Jedná se tedy o dynastii chasidských rabínů podobně jako řada dalších chasidských skupin, které se jmenují podle místa svého původu. Kerestirští chasidé jsou však - na rozdíl od například satmarských, se kterými jsou velmi sblížení, nebo lubavičských chasidů - opravdu malou skupina (méně než 500 lidí po celém světě). Zřejmě se tedy nedá v tomto případě ani mluvit o chasidském hnutí či chasidském dvoře, protože je to spíš skupina chasidů, kteří se scházejí v rabiho synagoze.
Jinak v samotném Kerestiru dnes už žádní Židé nežijí, přesto však byla nedávno zakoupena část domu, v němž reb Šajle žil a začíná se tvořit jakési centrum pro putující k rebeho hrobu na místním židovském hřbitově.

Pro zbožné Židy je charakteristické dlouhé a někdy i celoživotní studium na vzdělávacích institucích – ješivách. Jak dlouho jste studoval v ješivě vy?

Velmi krátce, ale řadu věcí vím od rabínů v Čechách a v zahraničí. Mnoho věcí jsem načerpal samostudiem, což není úplně nejlepší způsob. Je mnohem obtížnější stát se praktikujícím Židem bez dobré možnosti studovat nejlépe ve společenství a ještě těžší stát se chasidem bez přímého spojení s komunitou. Velmi mě mrzí současná situace v těchto věcech v Česku a doufám že postupem času se snad - s pomocí B-ží - stav zlepší. Judaismus není ani tak o dogmatech jako spíš o pochopení proč a hlavně jak to či ono vykonávat, což se pochopitelně bez studia neobejde.

V Izraeli dochází často k napětí a konfliktům mezi zbožnými ohledně role náboženství v izraelském životě, dodržování šabatu atd. Setkáváte se s podobným napětím i v české židovské komunitě, která není většinou hluboce věřící?

Setkávám se s tím, že jsem pro mnoho lidí a Židů u nás až „příliš zbožný“. Znám lidi, kteří třeba nechtějí být viděni, jak jdeme společně po ulici – a to hlavně kvůli tomu, jak vypadám a jak se oblékám. U nás to snad ale není ani tak výraz odporu k „zbožnějším“ i když i takovou zkušenost mám, ale spíše nechuť ukazovat svou příslušnost k židovskému národu ostatním tak okatě. Na druhou stranu se mi třeba v Izraeli běžně stává, že lidé si stoupnou dál ode mě na autobusové zastávce a pamatuji si taky poměrně nepříjemný zážitek z návštěvy nezbožného kibucu na severu Izraele. Tam jsem jel navštívit přítele, který tam byl na dobrovolnickém programu a byl jsem poměrně hrubě verbálně napaden jedním obyvatelem s poukázáním na to, že oni tam žádné fanatiky nechtějí.

Takoví lidé jsou i ve zdejší židovské komunitě?

Naneštěstí se tak občas někteří projevují, což mě mrzí, protože si nejsem vědom, toho že bych k tak negativnímu hodnocení někdy zavdal příčinu. Skoro mi připadá že pokud bych měl dredy do půl pasu, bylo by to přijímáno jako větší normál.

Jak se díváte na křesťanské evangelikální skupiny jako je u nás třeba ICEJ, které dávají velmi výrazně najevo náklonnost k Židům a k Izraeli, ale součástí jejich agendy je i budoucí pokřtění Židů?

ICEJ znám a několikrát jsem s nimi spolupracoval, ale takovouto formou se ke mně neprojevovali, nutno však dodat že jsem při prvním jednáním s nimi jasně deklaroval, že na tuto půdu nehodlám vstoupit ani o ní diskutovat. Obecně se na všechny ekumenické snahy dívám dost skepticky, protože to většinou stejně skončí tím, že se mě někdo zeptá „Proč nevěřím, že mě spasil Ježíš?“. Podle mě nemůže dojít v tomto směru k žádoucímu spojení. S těmito lidmi se můžeme stýkat na bázi lidské a přátelské, ale nikdy ne na náboženské. Stejně tak ovšem nemám rád nekritický obdiv Židů, jako starších bratrů. Podle mého máme rozdílné cesty, které není dobré ani možné spojit.

Jak se vidíte současný islám a muslimy?

Kdysi dávno, když jsem si trochu útržkovitě pročítal Korán, tak na mě islám působil vcelku pozitivně. Ale dnes, když se občas ke mě nějaké zprávy dostanou, mě přijdou některé snahy muslimů – jako například zavádět šaríju mimo muslimský svět – jako nebezpečné. Myslím si, že islám není věc, která k nám tradičně patří a že by se neměla implantovat do společností, kde nemá místo. Přesto neschvaluji restriktivní opatření některých vlád, kde je muslimkám zakazováno nosit v zaměstnání tradiční šátky, to už je jen krůček k tomu, abychom v rámci rovnosti také zakázali nosit na veřejnosti kipy, jako třeba ve Francii. Právě díky aktivitě muslimů v Čechách je i vdaným Židovkám umožněno, mít na oficiálních dokladech fotografii v šátku. Každopádně však chápu rozpínání muslimského světa, jak ho prezentuje například Irán, se vším, co k tomu patří, za dost nebezpečné. Před časem mě někdo na facebooku oslovil v souvislosti se skupinou, že by Židé měli podpořit muslimy, aby nabyli rovnoprávnost při výstavbě mešit v Evropě a u nás. A to se mi nezdá jako dobrý nápad.

Ale vždyť samotná výstavba svatostánku pro věřící nemusí být něco negativního.

To je možné, ale já mám zkušenost z Teplic, kde je relativně velká arabská komunita a v létě tam probíhaly denní muslimské modlitby v parku. Proto tam byla velká snaha vybudovat mešitu a celý projekt byl málem schválen. A pak přišlo jedenácté září a muslimové pálili na ulicích vatry na oslavu a radní si uvědomili, že tam tu mešitu nechtějí. Já se tedy dnes dívám na islám dost opatrně a myslím si, že by bylo do budoucna dobré, kdyby ta situace u nás zůstala taková jaká je teď a nedocházelo k dalším ústupkům. Podle mě je islám expanzivní náboženství, daleko více než judaismus a částečně i více než křesťanství.

Vaše vizáž je v českém prostředí nápadná a nenechá nikoho na pochybách, že jste zbožný Žid. Nemáte proto problémy s antisemitismem?

Přijde mi, že u nás se situace v tomto směru částečně vyostřuje. To mi sice vyvrací někteří lidé židovského původu, ale ti nejsou tak jasně identifikovatelní jako já. Po pravdě řečeno, začínám v poslední době raději různě přestupovat z tramvaje do tramvaje a nejsem si někdy úplně jistý, že když jezdím domů, tak dojedu v pořádku. Nejsem také přesvědčen o metodách naší policie při boji proti antisemitismu a xenofobii. Jednou jsem byl dokonce svědkem i jisté policejní diskriminace vůči mě. To že lidé na ulici na mě občas pokřikují mě už nijak nepřekvapuje. Naštěstí jsem zatím zažil jen jeden „fyzičtější“ útok, který odnesl pouze můj klobouk. Ale donutilo mě to například změnit trasu kudy chodím. Není to tedy moc příjemné, ale na druhou stranu si nemyslím, že bych se musel převlíkat do šusťáků abych byl více nenápadný. Je to moje nebezpečí, ale problém je na straně těch lidí.

Do jaké míry je pro vás inspirativní židovská historie v českých zemích?

Té si velmi vážím, protože České země, Slovensko a výrazně Praha, byly často opravdu světovými centry židovství. Velmi si považuji osobnosti Šabtaje ben Meir ha-Kohena zvaného Šach, který je pochovaný v Holešově a silně ovlivnil svými komentáři dnešní pojetí halachy. Také postava pražských rabínů Jechezkela Landau – zvaného Node Bihude či rabi Liwi – Maharala, je velmi zajímavá. Mrzí mě, že jsem zatím neměl možnost víc se seznámit s jejich díly a také mi vadí, že především Maharal je poněkud zprofanovaný coby turistická atrakce. Je tristní poslouchat jaké šílené informace mnoho různých průvodců předkládá turistům. Nelze se pak divit, že je nejvíce a mnohdy pouze zajímá bájný golem. Velkou inspirací je pro mě rabi Šmuel Šmelke Horovic z Mikulova a řada dalších mikulovských rabínů. Úžasnou osobností byl i Chatam Sofer, který před svým působením v Bratislavě vyučoval v Prostějově. Velikánem byl také Machacit ha-Šekel z Boskovic. Dá se říci, že Čechami a Moravou kráčela židovská historie jak ve formě tradiční židovské vzdělanosti, tak i v podobě utváření židovského nazírání na svět. Nešlo jen o vzdělanost židovských intelektuálů a umělců. Je tedy na co navazovat a jedním z úkolů chevra kadiša je připomínat, že tu ty osoby byly a snad opět budou.

vyšlo v MFD Kavárna, 16. 4. 2011  

úterý 12. dubna 2011

Otec Fura o Blízkém východě aneb "Prosadí-li se na Blízkém východě demokracie, pak jiná než naše"

Vyšlo v muni.cz 24. března 2011

Nespokojenost se stávajícími vůdci, nezaměstnanost a špatná ekonomická situace. To jsou některé z příčin, které způsobily současné nepokoje v blízkovýchodních zemích. Na nich se odborníci shodují. Ale co se bude dít dál? To se podle specialisty na Blízký východ Marka Čejky z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity nedá dnes odhadnout. „Bude trvat dva tři roky, možná i déle, než bude možné vysledovat, jaký vliv mají dnešní demonstrace a změny na vnitřní vývoj, ale i na vztahy dotčených zemí navzájem a postoj k Evropě a Spojeným státům,“ říká.

Když se v Česku řekne revoluce, lidé si vybaví události z roku 1989. Může nastat podobný obrat i v zemích, kde dnes lidé demonstrují? Například v Egyptě už se ozývají hlasy, že se na přerodu země podílí příliš mnoho lidí ze starého systému.
Ani u nás se lidem všechny porevoluční změny nelíbily a podobné to bude i v Egyptě a jinde. S režimem spolupracovalo tolik lidí, že není možné najednou všechny odstavit. Stát by se zhroutil. Nižší struktury režimu proto asi budou fungovat dál, a je otázka, do jaké míry se změní vyšší hierarchie.

Máte odhad, jak se bude situace vyvíjet?
Rád bych byl optimista, ale jak se budou věci vyvíjet, teď netuší nikdo. Současné události povedou zřejmě k dalším velkým změnám, ale domnívám se, že nikoliv ke změnám absolutním. Systém vlády se nemůže změnit z autokratického režimu na demokracii hned. Dotčené blízkovýchodní země nemají tytéž předpoklady, jako mělo Československo s tradicí prvorepublikové a rakouské demokracie, a nemají ani zkušenost staletého vývoje demokratické politiky v některých evropských zemích. Navíc to byly paradoxně i západní demokracie, které obyvatelům Blízkému východu bránily v rozvoji samostatné politiky a podporovaly místní diktátory. Proto je dnes Západ pro mnohé Araby nejen zdrojem inspirace, ale i nedůvěry. Domnívám se, že pokud se na Blízkém východě rozvine demokracie, bude v některých aspektech odlišná od té naší.

Jak by podle vás měla na události reagovat Evropská unie, která se dosud držela spíš zpátky, a některé její země podporovaly stávající vládce v demonstrujících zemích?
Nepodporovat v arabském světě nadále diktátory, ale konstruktivní politické síly, které si přejí změnu. Domnívám se, že důvěryhodněji budou na zdejší lidi působit spíš různé evropské iniciativy z nevládního sektoru. Ne vysocí evropští politici, kteří si ještě nedávno dobře rozuměli s diktátory, uzavírali s nimi obchody a dnes se tváří, že mají z jejich pádu ohromnou radost.

Budou se nepokoje ještě šířit?
Myslím, že ano. Potenciál má určitě Jemen, Alžírsko, Maroko i další země. A určitě by bylo záhodno, aby došlo k nějaké pozitivní změně v Saúdské Arábii. Režim, který tam panuje, je jeden z nejméně demokratických v celé oblasti. V případě tohoto státu jsou ale velmi obezřetní zvláště Američané, kteří vědí, že nekontrolovaný pád saúdského režimu by jim mohl přivodit velké ekonomické ztráty a navíc by mohl přispět k šíření islámského fundamentalismu.

Znamená to, že snaha o demokratizaci blízkovýchodních zemí vždycky narazí na ekonomické zájmy vyspělých států, které v nich mají svůj velký vliv?
To nemusí platit navždy. Vliv Západu má v dnešním světě spíše tendenci klesat. Myslím, že to, co se bude na Blízkém východě dít, bude čím dál méně záviset na tom, zda s tím Západ souhlasí, nebo ne. Což nemusíme tady na Západě vnímat jen jako nebezpečí, bude to pro nás mít i svá pozitiva.

úterý 5. dubna 2011

Zájezd do Izraele 2011

Letos jsem byl opět nominován na průvodcování zájezdu do Izraele s cestovkou CK Mundo. Zájezd by se měl konat v době 21. října - 2. listopadu 2011. Všechny potřebné informace najdete na výše uvedeném odkazu. A pro facebookisty ještě uvádím tento odkaz na CK Mundo.